Poklady, peníze a finance v RPG

Předmluva

Poklady v RPG jsou plné truhel zlatých mincí a šperků a drahokamů nevýslovné hodnoty. RPG jsou plné i peněz a ceníků, trpasličích bank a šperků kupovaných pro přepravu bohatství. To všechno stojí za bližší pohled a srovnání s historií, protože snadno objevíme, že věci v historii byly mnohem zajímavější, než si mnozí myslí, a jsou plné inspirace jak pro hlubší prokreslení vašich světů, tak pro samotnou hru, zápletky, problémy a jejich možná řešení. Co víc, inspirace realitou je nejen zajímavá, ale může předejít mnoha problémům, které se můžou vyskytnout v momentě, kdy některý z hráčů začne z blízka šťourat do něčeho, co GM původně moc nedomyslel.

Tento článek zabíhá do velmi rozsáhlé historie a do historicky velmi bohatého a složitého tématu (ve skutečnosti hned několika témat) a zjednodušuje ho pro potřeby RPG - a čtivosti. Některé věci jsem si poctivě dohledával, jiné ověřoval a snažil jsem se psát v obecnosti - nicméně i tak je pravděpodobné, že někde utekla nějaká nepřesnost nebo - hůř - jsem nějaký zajímavý a inspirativní detail minul. Pro RPG by to nemělo vadit, ale pokud mě doplníte v diskusi, bude to super (a pokud to bude vhodné, tak článek případně samozřejmě opravím nebo doplním).

Peníze a mince v prastarých pokladech

Pokladnice ve světech žánru Meče a magie, sídla dávných nekromantů, cennosti goblinů nebo jiných zaostalých nepřátel stejně, jako poklady ukryté v chrámech ztracených v džunglích, hvozdech nebo na nedostupných horských hřebenech - ty všechny můžou obsahovat bohatství v podobě, která má svůj vzor v ekonomice mnoha starověkých civilizací. To nabízí nejen mnoho příležitostí ke stylizaci světa a jeho minulosti, ale i možnosti pro zajímavé herní komplikace. Co tedy truhly peněz z takové doby obsahují?

Na počátku (měřeného) času

Přenesme se několik tisíc let před náš letopočet na počátek civilizace, do míst jako Mezopotámie, Indie, Egypt nebo Čína (v závislosti na místě jsme cca sedm až čtyři tisíce let před naším letopočtem). Dávné společnosti fungovaly na principu vzájemných dluhů a závazků a když se komunity staly většími a výměny složitějšími, bylo potřeba vyřešit problém vyjádření (a zaznamenání) míry dluhu (z "máš to u mě" na "máš toho u mě tolik"). Samotným penězům tak předcházely účetní záznamy, které mohly mít podobu knih (resp. nejspíš svitků), uzlovaných provazů, pálených tabulek, zářezů v posvátném dřevě nebo run tesaných do kamenů. Pokladnice pradávného chrámu (stejně, jako např. chýše gnollího náčelníka) tak může být plná podobných záznamů o dluzích k církvi (nebo i mezi členy komunity), které pro dobrodruhy už ztratily veškerou hodnotu. Nebo také ne - gnollí klan může být ochotný své záznamy vykoupit zpátky a ve stínech se stále můžou skrývat duchové, věčnost nevyvolaní démoni nebo stíny dávných božstev, které tuto dávno mrtvou "proto-měnu" (tedy patřičnou změnu záznamu, podle původních rituálů) budou stále ochotni přijmout jako platbu nebo obětinu a směnit ji za něco pro dobrodruhy cenného - ať už má jít o zlato, služby nebo informace. Popravdě, můžou dokonce odmítnout přijmout cokoliv jiného, protože moderní měna dobrodruhů pro ně bude bezcenná.

Posuneme se o pár stovek nebo tisíc let (datace událostí je složitá a v podrobnosti nad rozsah tohoto článku, stále jsme ale tisíciletí před naším letopočtem). Záznamy o dluzích jsou postupně převedeny na místní autoritu (chrám nebo vládce) s tím, že právě k ní lidé ukládají většinu své úrody. Přepisování záznamů při směně mezi lidmi bylo zjevně nepraktické a záznam dluhu se tak přenesl ze zápisu na symbolickou reprezentaci vydanou zpět, kterou bylo možné prostě předat z ruky do ruky - právě tak vznikly první peníze v moderním slova smyslu. Takové peníze byly přímo vázané na úrodu uloženou do sýpky a měly podobu pálených tabulek, vyřezaných kostí popř. později různě tvarovaných plíšků nebo kroužků různých kovů. Pro dobrodruhy je takový poklad těžko cennější, než ten zmíněný výše. Možná. Ve fantasy si můžeme představit dávné kněží, kteří doslova proměňují obilí v peníze - čímž zároveň řeší problém jeho uložení a zkažení. Dřevěný klas může vypadat bezcenně - dokud ho nerozlomíte a on se nepromění zpět v hromadu obilí.

To neznamená, že poklady z této doby nemůžou mít podobu stříbra nebo zlata. První použití zlata jako peněz je lokálně doložené tři tisíce let před naším letopočtem - v mnoha místech k němu ale došlo až o tisíce let později (viz níže) a i tam, kde se používalo, šlo převážně o neobvyklou měnu (vládců, kněžích, atp.). Každopádně, starověké pokladnice málokdy ukrývaly jen jednu formu bohatství, což znamená, že není problém nechat dobrodruhy najít kdysi ohromující poklad, ze kterého je dnes ale cenná jen pro hru rozumně malá část.

Kam se v tomto vývoji poděl směnný obchod ("bartr") jako známý "základ prvních ekonomik"? Jde o dnes umírající teorii a v nějaké větší míře nejspíš nikdy nefungoval a žádná na něm založená ekonomika nikdy neexistovala. Směnný obchod jako takový existoval, ale podle všeho byl okrajovou záležitostí pro případy, kdy neexistoval žádný kulturní vztah ani důvěra mezi obchodujícími, což v oné době nebylo běžné (a nejspíš bylo spojené hlavně s dalekými námořními výpravami). Představa směnného obchodu má ale určitou zaběhlou estetiku a má i vnitřní logiku a není problém ho použít, v rámci odlišného fungování fantasy světa může i dávat smysl. V takovém případě budou pokladnice plné trvanlivého, ale prakticky použitelného zboží, jehož hodnota pro dobrodruhy může být různá - bloky kamenné soli asi moc neupotřebí, velké slitky kovů cenu mít můžou. Můžou se tu objevit ale i nečekaně hodnotné věci, jako např. velmi kvalitní látky, jejichž postup výroby se dávno ztratil.

První vyspělé civilizace

Posuňme se dál, zhruba k prvnímu tisíciletí před naším letopočtem (opět, datace je složitá a místo od místa lítáme o mnoho staletí v obou směrech). Peníze prošly proměnou ze zástupné reprezentace na obecného nositele hodnoty a přímý prostředek směny - jejich podoba a fungování se ale napříč světem rozešly.

Na východě zůstaly převážně reprezentací a bez vlastní přímé hodnoty (zužitkovatelnosti) - šlo o různé mušle nebo jejich nápodoby z jiných materiálů, vyřezané desky vzácného dřeva popř. kusy laciných kovů a další věci, které pro dobrodruhy nejspíš nemají žádnou hodnotu. Západ se naopak vydal hlavně cestou peněz tvořených drahými materiály s vlastní hodnotou (užitností), obvykle přitom šlo o v dané době drahé kovy, typicky bronz nebo v některých oblastech nebo pozdějších dobách stříbro, i když v oblasti Egypta a Mezopotámie se používalo i zlato. Zpočátku přitom jde místy i jen o kusy rudy, později slitky (pruty, disky atp.) o váze stovek gramů až dvou kilogramů a až ke konci období šlo o slitky potvrzené značkou. Jako příklad nekovových peněz jde uvést profláklé Chorvatsko, kde se v dobách Říma platilo kuními kůžemi (je ale do diskuse, jak moc šlo o měnu každodenní směny a jak moc o prostředek platby daní nebo pro větší transakce). Za zmíňku zde stojí vývoj v mezoamerice, kde se jako měna začaly používat kakaové boby - tzn. doslova se platilo čokoládou (postupné kažení peněz bylo samozřejmě problém a vedlo k pozdějšímu vzniku kovových peněz s hodnotou daného počtu kakaových bobů).

Podobné poklady už pro dobrodruhy mají vytouženou hodnotu, ale staví před ně také mnohé problémy - zejména co do manipulace s podobným pokladem. Místnost plná stovek velkých bronzových slitků nebo magických truhel navěky uchovávajících čerstvost mnoha tun kakaa určitě nebude bez ceny ani ve světě zlatých pokladů, ale přesun podobného pokladu nebude vůbec jednoduchý. I stříbrné nebo zlaté poklady budou mít nejspíš podobu cejchovaných nebo popsaných desek, se kterými se bude zacházet o hodně hůř, než s mincemi nebo malými pruty.

Lokální a praktické peníze

Tohle je dobré místo pro malou odbočku. Praktické požadavky na peníze můžou vést k mnoha různým formám peněz, které se liší místo od místa. Ve hře se kolem takových rozdílů dají stavět problémy a zápletky, ale dají se použít i jen jako prostá popisná stylizace (zejména u peněz nesoucích vlastní přímou hodnotu). Peníze můžou mít podobu vhodnou pro nošení na šňurkách, věšení pod opasky, může jít o náramky nošené na ruce atp.

V některých místech docházelo ke vzniku lokálních peněz, často reprezentujících peníze "skutečné", což se dělo buď pokud peníze jako takové nebyly praktické pro drobnou směnu, nebo pokud jich mezi lidmi nekoloval dostatek. Např. z roku 960 našeho letopočtu je doloženo použití kusů látky s danou hodnotou ve stříbře na Pražských trzích. Takové peníze bývalo možné směnit v lokální směnárně, popř. šlo na trhu prodat vlastní zboží a za tyto získané peníze na trhu rovnou nakoupit zboží jiné. Použití takovýchto náhražek mimo dané město (nebo občas i konkértní trh) bylo ale velmi omezené.

Mince, truhly mincí, hromady mincí!

Jak se obchod prostřednictvím peněz šíří, podoba peněz se stává stále praktičtější pro běžné nošení a výměnu. První mince se objevují (resp. rozšiřují) zhruba okolo roku 900 před naším letopočtem v Číně, v Římě pak okolo let 500 před naším letopočtem. Mince se přitom v obou částech světa liší v návaznosti na předchozí vývoj peněz jak co do materiálů, tak podoby. Na východě jsou preferované peníze v podobě reprezentace hodnoty z laciných materiálů, mince mají (typicky v Číně) často díru umožňující jejich navlečení na provázek a jejich hodnota je dána hlavně autoritou, která peníze zašťiťuje. První západní mince jsou naopak malé (z dnešního pohledu ale pořád dost velké) verze "cejchovaných slitků" různých tvarů, místy včetně různých mečíků, hrotů atp., které se až během staletí sjednotí na kruhové mince, které známe dnes. Ty mají zpočátku hodnotu váhy kovu, který je tvoří, tato hodnota se ale později mění jak se změnou ceny onoho kovu (v důsledku těžby nebo poptávky rostoucího počtu boháčů), tak, zejména ale nejen ve středověku u stříbrných mincí, "ředěním" jeho obsahu v nových nebo "přeražených" mincích (což se dělalo jak pro navýšení mincí v oběhu, tak pro výrobu peněz vladařem v nouzi) - někdy přitom mince zachovala věští část své hodnoty (a stala se cenější, než množství kovu v ní), zatímco jindy to končilo její devalvací (zboží zdražilo neúměrně poklesu podílu původního kovu).

Na západě se pro většinu míst, jejich populace a případů užití přitom stále bavíme nejprve především o mincích bronzových, popř./později stříbrných, i když např. Persie používá už v roce šest set před naším letopočtem i mince zlaté a místy se objevují i mince elektrové (elektrum - přirozená slitina zlata a stříbra) - od užití elektrových a místy dokonce i zlatých mincí se ale později naopak (u těch zlatých např. v pozdním Římě okolo roku 500) i ustoupí a např. do Evropy se pak zlaté mince znovu vrátí až mnohem později ve 13. století, tzn. během vrcholného středověku (používají se převážně ale jen mezi vladaři a šlechtou). Že je zlato nejcennější je přitom hříčka okolností, zejména náročnosti těžby, dostupnosti, třpytivosti a kulturně přisouzené hodnoty související s odznakem statusu (a např. v mezoamerice se zlato velké hodnotě netěšilo). Ve fantasy světech se dá snadno představit jeho pozdější překonání např. platinou, mitrilem nebo adamantem - zlaté poklady minulosti by pak mohly v čase ztratit na hodnotě stejně, jako dřívější stříbrné nebo bronzové. Popravdě, pokud ve vaší hře používáte zlaťáky jak v DnD nebo DrD a platí jimi všichni (popř. běžně kupují věci v hodnotě zlaťáků), tak zlaté poklady vlastně ztrácí dost své úžasnosti.

Dobrodruzi se tedy konečně můžou hrabat v truhlách plných mincí. Ty nicméně můžou mít stejně tak hodnotu zlata a stříbra, které je tvoří, stejně jako můžou být bezcenné, pokud byla jejich hodnota dána silou církve nebo státu, které už neexistují. Je zajímavé všimnout si, že problém pokladu ze starých mincí bez vlastní hodnoty je prakticky stejný u vyspělých peněz, co zbyly po dávných magicky vyspělých civilizacích (typu Atlantidy): magické světlo přelévané v alchymistických krystalech mohlo mít hodnotu hromad zlata, ale pád ekonomiky, které takové peníze sloužily, z nich udělá jen zajímavou cetku, stejně, jako z kreditní karty nebo šekové knížky zkrachovalé banky.

"Moderní" peníze a cenné papíry

První bankovky se objevují v Číně v jedenáctém století našeho letopočtu - brzký vznik nejspíš souvisí jak s rozšířením obchodovatelných směnek (prodej potvrzení o uložených drahých kovech je doložen už v osmém století), tak i s faktem, že východní peníze mnohdyu nebyly přímo vázány na cenu kovu, který je tvořil. Jejich další osud je typický příběh stability střídané s inflačním tisknutím. Z opačného důvodu na západě dochází ke vzniku bankovek až v polovině sedmnáctého století ve Švédsku - nápad se rychle šíří, ale přijetí se různí v závislosti na tom, jak promyšleně a důvěryhodně ta která vláda k nápadu přistoupila. Cenné papíry (dluhopisy, směnky na suroviny atp.) a obchodování s nimi se ale i na západě šíří už ke konci středověku. Bankovky v Evropě byly mnohdy dále vázány ke zlatu (a sloužily tak částečně jako směnky), ale to je už úplně jiný a pro RPG nepříliš zajímavý příběh (TLDR: zlato není tak dobrá jistina ani základ měny, jak si mnozí myslí nebo se vás snaží přesvědčit, a historie věci byla komplikovaná).

Představení bankovek do vašeho světa výrazně usnadní zacházení s penězi a snadno může podtrhnout vyspělost vašeho světa - nebo jeho částí. Co se pokladů týče, tak dávné bankovky budou pro dobrodruhy nejspíš zklamáním (budou bezcenné, znehodnocené inflací nebo neplatné v rámci peněžních reforem). Různé dluhopisy a směnky, na druhou stranu, nabízí mnoho zajímavých možností. Snaha uplatnit dávnou směnku u dědiců může být sama o sobě zajímavým dobrodružstvím, stále platný dluhopis předka trpasličího krále může pomoct zastavit jeho armádu (protože v trpasličí kultuře a mystice může být nepřípustné, aby trpasličí král "řešil své dluhy" útokem na své věřitele) a naochotu elfů prodat pro alchymii potřebné suroviny může vyřešit nalezení jejich dávné, komusi vystavené směnky, která je prodeji zavazuje.

Šperky a drahokamy

Bez ohledu na peníze a jejich podobu, představa pokladů je najisto spojená i s hromadami šperků a drahokamů. Ty určitě existovaly i v dávných dobách, dokonce ještě před samotnými penězi, ale jejich hodnota v pokladech je problematičtější (a herně zajímavější), než by se mohlo na první pohled zdát.

Šperky

Šperky jsou zdánlivě snem dobrodruhů, protože cenu materiálu navyšují o cenu uměleckého zpracování. Nebo spíš taková je představa mnoha hráčů. "Skutečná" a zejména přeprodejní cena šperků je nicméně velmi problematická - teoretická tržní cena šperku může být vysoká, ale v praxi bude velmi těžké prodat šperk za cenu, která by se této hodnotě třeba jen blížila - nebo, popravdě, která by se přiblížila aspoň ceně pouhého materiálu.

První problém je, jakou má šperk vůbec onu teoretickou cenu. U starých šperků mohla klesnout cena jejich materiálu (stejně jako u peněz - s rozšířením stříbra už bronz není, co býval). A umělecká hodnota je spekulativní. Jistě, původní kupec musel zaplatit práci umělce, protože šperk chtěl a neměl jinou možnost (popř. dražší šperk si nejspíš nechal vyrobit přímo na míru). Další kupec, natož překupník, ale tuto uměleckou práci vůbec nemusí docenit v její původní výši. A nejspíš nedocení, protože šperky jsou otázkou módy a móda se liší napříč kraji - a zastarává. Stáří může šperku přidat historickou hodnotu, ale pokud neexistuje celý trh zájemců o starožitné šperky (což je poměrně moderní záležitost) nebo pokud není šperk prokazatelně spojený s nějakým slavným dřívějším majitelem, tak to cenu šperku moc nezvýší. Mnoho šperků nebude (a historicky nebylo a dodnes není) vůbec prodejných a u těch ostatních bude jejich tržní cena nakonec často citelně nižší, než cena původní.

Druhý problém je hledání kupce a samotný prodej. Zejména pro drahý šperk (natož pro truhlu šperků) může být těžké vůbec najít kupce, který má dostatečnou hotovost. Můžete zkoušet prodávat přímo boháčům, ale znamená to snažit se najít nějakého, který má zájem a pak se k němu ještě dostat a pak ho přesvědčit (nejprve vůbec o vlastní věrohodnosti) - což se nemusí velmi dlouho povést. Nebo také nikdy. Prodávat překupníkům znamená prodávat někomu, kdo šperkům rozumí mnohem víc, než postavy, a kdo i kdyby se postavy nepokusil odrbat (což rozhodně zkoušet bude), tak si pořád bude chtít nechat nemalý díl pro sebe (a oprávněně - musí zvážit i fakt, že třeba chvíli potrvá, než šperk sám prodá, a navíc ani neví předem za kolik - a to za předpokladu, že ho vůbec bude považovat za prodejný). Ze všech zmíněných a mnoha dalších důvodů lidé vidí prodej šperků jako poslední zoufalou možnost (popř. prodávají šperky o které vůbec nestojí), což jim dává pověst poslední rezervy a překupníky to při jednání dál zvýhodňuje - stejně jako fakt, že nejspíš nemají moc velkou konkurenci. A aby toho nebylo dost, tak u běžných dobrodruhujících postav si překupník určitě přihodí nějakou kompenzaci rizika - ať už za možné problémy, kdyby se z postav vyklubaly zloději a šperk někdo dohledal, nebo za nějaké ty možné kletby a hněvy bohů, pokud postavy přiznají, že šperk pochází z hrobky nebo dávného chrámu. (Snaha dohledat všechny šperky vyrobené ze zlata z roztavených a prokletých cenností z něcí hrobky je taky zajímavá zápletka).

Hodnota šperku tak může snadno spadnout na hodnotu jeho pouhého materiálu - a snadno i níž (protože šperk je potřeba ještě roztavit a materiál zpracovat - a překupník stále chce vydělat svůj díl). Některé fantasy hry (DnD, DrD...) obsahují poznámku o možnosti kupovat šperky pro snadný transport bohatství při cestování. Pokud by výše uvedené nestačilo pro demonstraci nesmyslnosti takového nápadu, přidejte k němu ještě nutnost nějaký vhodný šperk shánět a kupovat (opět, od někoho kdo o tom ví víc, než vy, takže skončíte odrbaní hned dvakrát). Pro transport bohatství navíc už ve starověku existovaly značně lepší možnosti - povíme si o nich za chvíli.

Drahokamy

Drahokamy (pod což můžeme shrnout i perly, korály a další podobné materiály) jsou součástí šperků od počátku historie, nicméně jednotlivé typy kamenů se objevují až postupně nejen s tím, jak jsou objevovány, ale i s tím, jak se nachází jejich rozumně bohaté zdroje a jak technologie postupně umožňuje jejich zpracování (broušení). Chtěl jsem sem dát přehled toho kdy jednotlivé drahokamy vstupovaly do historie, ale je to nejisté a chaotické a od prvního objevu do rozšíření mnohdy uplynuly staletí nebo i tisíciletí, navíc na každém místě jinak. Za zmíňku stojí, že nefrity patří k těm úplně nejstarším (mínus pět tisíc?), staré jsou i rubíny (cca mínus tři tisíce, rozšíření mínus tisíc), smaragdy (nejspíš mínus patnáct set, rozšíření mínus pět set) a perly (známé od pradávna, ale ceněné zhruba od mínus tisíc). Diamanty byly objevené dávno (mínus čtyři tisíce), ale hodnotu získaly až velmi pozdě (patnáct set našeho letopočtu - dříve nikdo nevěděl, jak a čím je brousit). Pokud má vaše hra estetickou předlohu v nějakém historickém místě a období (např. Egyptská Střední říše, Řím okolo druhého století nebo Anglie třináctého století), tak se běžné a cenné kameny dané kultury a doby dají rozumně vygooglit.

Drahokamy jsou prakticky čistě luxusním zbožím (nemají žádné praktické užití - a případná alchymie nebo magie nejspíš nebude mít takovou poptávku, aby to výrazně změnila), i když historicky jim byly přisuzované různé léčivé, ochranné a další účinky, kvůli kterým byly kupované, což bylo ale stále značně spekulativní. Jejich cena výrazně kolísala nejen napříč časem, ale i napříč světem v závislosti na jejich postupném objevování, rozšířování, dostupnosti, známosti v dané oblasti světa a zpracovatelnosti. Drahokamy tak můžou v čase výrazně ztratit na ceně, pokud se objeví nové doly, když se k dolům otevřou nové kupecké stezky, technologie výrazně usnadní jejich zpracování nebo se objeví jiné, žádanější drahokamy, ale můžou ztratit na ceně i jen převozem do části světa, kde je nikdo nezná a jejich hodnotu nerozeznává. Může ale nastat i opačný případ - dříve známé kameny považované za kuriozitu se můžou rozšířit a stát se poptávanými, nebo kdysi laciné kameny se můžou náhle stát drahými, pokud pokrok technologie umožní jejich broušení (případ diamantů zmíněných výše).

Každopádně, prodej drahokamů narazí na prakticky úplně všechny problémy, jako prodej šperků, plus na několik dalších. V mnoha místech a časech byl obchod s drahokamy kontrolovaný církví (které drahokamy spojovaly s ctnostmi nebo bohy) nebo státem. Sehnat kupce přímo mezi boháči bude ještě těžší, než u šperku. Pro překupníky je drahokam v podstatě jen materiál (pro šperk, zbroj atp.) a jeho přeprodejní cena tak bude nutně nižší, než jeho konečná "tržní" cena, ať už samostatná nebo zahrnutá v hodnotě šperku (nemluvě o možné nevhodnosti starého brusu a nutnosti přebroušení, které kámen co do velikosti dál znehodnotí).

Přenos bohatství a peněžní služby

Cestování staví postavy ve vztahům k bohatství před problém - jak si ho vzít s sebou? Mnohé podoby peněz jsou vlastně pořád dost nepraktické (pokud je nechcete v každém dalším navštíveném městě neustále dokola rozměňovat). I peníze v podobě zlatých mincí se v té truhličce dost pronesou a nezachází se s nimi nejlíp. Šperky a drahokamy jak jsme si ukázali rozhodně nefungují. Ve světě, ve kterém jste zlatu nechali významnou cenu (tj. nehrajete podle DnD/DrD ceníků, popř. máte poruce nějakou dražší alternativu v podobě mitrilu, adamantu atp.) můžou mít postavy zlaté řetězy, ze kterých můžou oddělovat a prodávat jednotlivé články, ale to popravdě pořád není nejpraktičtější - navíc chodit okolo se zlatými řetězy může být dost nebezpečné. Naštěstí - historie má řešení!

Cestovní šeky

Yup, čtete správně. Doteď jste si nejspíš mysleli, že to je moderní technologie novodobého bankovnictví - ale není. Vůbec ne. Obchodní výpravy nemířily do neznáma, právě naopak mířily do míst, kde měli obchodníci obchodní partnery, přátele a příbuzné (ať už šlo o bratrance nebo o zetě od synovce z pátého kolene). Vše nejspíše začalo u jednotlivých obchodníků, kteří za poplatek vystavili dluhopis, který byl následně proplacený jejich kontaktem v jiném městě a systém tak fungoval jen do předem určeného místa. Ve vyspělejších (a větších) říších tuto funkci ale později zastupovaly i chrámy (církve v oné době plnily mnoho rolí, kterou dnes plní státy, takže např. v Římě můžeme mluvit i o státní službě), banky (k těm se ještě dostaneme) a ještě později samozřejmě i obchodní společnosti, jejichž směnky šlo rozměnit kdekoliv, kde tyto měly své zástupce.

V Číně máme dochované záznamy o směnkách už ve druhém století před naším letopočtem, v Římě pak ve druhém století našeho letopočtu, mezinárodní použití pak o pár set let později - je ale možné až pravděpodobné, že systém fungoval už výrazně dřív. Čím vyspělejší, stabilnější a rozšířenější říše, církve nebo obchodní vazby, tím robustnější a levnější celý systém bude. A naopak, např. za chaotičtějšího středověku systém fungoval dále, ale podle všeho v omezenější míře - i když zase těžil z ustanovených a vzájemně se uznávajících bankovních domů. Nešlo ale jen o banky - například Templáři byli známí provozováním cestovních směnek, zejména k Jeruzalému. A protože známe nás hráče, tak poznamenám, že historie dochovala i různé způsoby zajištění a potvrzení směnek - ty ale samozřejmě nebyly dokonalé a zejména z pozdějších dob (středověk) máme i záznamy o jejich falšování.

Představení podobného systému do vašeho světa nejenže vnese zajímavý a ve skutečnosti historicky věrný a svět vykreslující detail, ale navíc otevře mnoho zajímavých možností. Nutnost stavit se pro peníze v konkrétním místě může tvořit zajímavé dilema nebo problémy, pokud postavy začnou spěchat někam jinam. Závislost na dostupnosti služeb vnese nový rozměr do reputace postav, popř. do toho s kým jsou zadobře a s kým ne. Zničení směnky nebo nedostupnost služby v místě výběru může představit nové, ale narozdíl např. od konečné a hráče frustrující krádeže nebo ztráty šperků řešitelné problémy - snahu získat peníze na dluh do korespondenčního potvrzení vystavení směnky, snahu najít obchodního partnera vystavovatele (nebo jiného příbuzného atp.) ochotného směnku proplatit namísto původního adresáta atp.

Bankovnictví a finanční služby

Bankovnictví je staré. Je těžké říct jak staré, protože to hodně závisí na tom, jak přesně ho vymezíme. Jak jsem napsal už na začátku článku, možnost uložení bohatství chrámu předcházela samotné peníze - byl tedy chrám bankou? Zmíňky o soukromých bankách stejně jako o už vyspělém systému půjček máme už z období druhého tisíciletí před naším letopočtem. V době Říma šlo už o velmi rozvinutý systém (soustředěný okolo chrámů - které ale, jak už jsem uvedl, byly v podstatě součástí státní struktury). Ve středověku se bankovnictví dále rozvíjelo zejména v různých obchodních a svobodných městech (zejména v Itálii nebo třeba Německu).

Běžnými poskytovanými službami byla možnost vkladu, i s možností převodu z účtu na účet, a poskytování půjček. Cena (a nejspíš i dostupnost) těchto služeb byla silně závislá na rozvinutosti ekonomiky a obchodu a na politické a bezpečnostní stabilitě. Čím snáze se dlužníci dohledávali a dluhy vymáhaly, tím levnější služby byly - v Římě bankovnictví nebylo o moc dražší, než dnes, zatímco za středověku ceny značně stouply. Nutno říct, že následky nesplacení dluhu byly za starověku drakonické a zrušení dlužního otroctví bylo jednou z velkých reforem starověkého Řecka. Na druhou stranu, banky za starověku plnily místy i další zajímavé a na pohled moderní funkce, jako např. v Římě boj proti chudobě. Je myslím zřejmé, že oblíbená představa "trpasličích bank" není zdaleka tak fantaskní nebo snad moderní, jak si mnozí myslí.

V době Říma existovalo už i pojištění. Nešlo nicméně o službu nezávislé instituce, ale o společenství obchodníků (popř. sousedů atp.), kteří se rozhodli sdílet své riziko - pokud se některému z nich např. potopila loď, ostatní mu uhradili domluvenou část jeho ztráty. Dochované jsou i bohaté záznamy o směnárnách (které daly jméno "bankám"), i když ty zcela určitě existovaly v nějaké podobě už o staletí nebo tisíciletí dříve.

Moderní bankovnictví se zrodilo na sklonku novověku (cca sedmnácté století), když bankovníky napadlo, že si lidé peníze u nich uložené příliš nevybírají a v mezičase s nimi proto jde provádět vlastní investice. Technicky nejde o nic, co by nebylo proveditelné i v hlubší historii, ale nemáme o tom žádný záznam. Je možné, že vnímání peněz a vkladu u všech zúčastněných podobné transakce znemožňovalo.

Moc peněz ve světě

A na závěr se zastavme ještě u jedné pro RPG potenciálně velmi zajímavé skutečnosti. V dnešní době se díváme na peníze jako na univerzální sílu, která v dostatečném množství může pořídit cokoliv (co má cenovku). To je ale velmi moderní pohled z kapitalistického prostředí, který v historii neplatí (možná do určité míry v Římě nebo některých obdobích Číny). Jistě - mnoho věcí bez peněz nešlo. Ale peníze samotné nestačily a bez dobré reputace, sociálního postavení, známostí a/nebo doporučení, původu nebo rovnou šlechtického titulu (popř. Římského občanství atp.) případně něčího svolení (a často kombinace více takových věcí dohromady) bylo skoro jedno, jestli je máte, protože jste je nemohli použít.

Nejde přitom jen o velké věci (jako stavba hradu), ale i o každodenní detaily. Problém může být už sehnání vznosného oblečení - kvalitní krejčí může odmítnout šít pro dobrodruhy, ať už protože se sám vidí společensky vysoko nad nimi, nebo protože si nechce poškodit reputaci u vznešených zákazníků (kteří rozohdně nebudou chtít nosit šaty od krejčího, co šije pro pobudy nebo žoldáky). V historii bylo navíc běžné, že určité odívání bylo nižším vrstvám zakázáno zákonem (jak kvůli povýšenosti, tak ale i z praktických důvodů rozeznatelnosti statusu, ke kterému se vázaly různé zákony, práva a privilegia). Podobná omezení mimochodem často platila i pro vlastnictví a nošení mnohých typů zbraní. Snadno můžou postihnout i věci jako možnost ubytování, vstup do města v určitou dobu, využití některých cest atp. Popravdě, mnohá historická omezení vázaná na status byla z dnešního pohledu fascinujícně absurdní a zjevně i na svou dobu za hranou prosté šikany chudších.

Podobná omezení můžou do vaší hry vnést nové zápletky a motivace postav. Ostatně, stačí vzpomenout na Hraběte Monte Christa, který sice získal úžasný poklad, ale než ho mohl použít, tak ho nejprve musel část přetavit právě na status - vytvořit a rozšířit legendu o své nové identitě, pořídit si vhodné sídlo, seznámit se s vlivnými přáteli atd. Problém samozřejmě spočívá v tom, že zapadnout do lepší společnosti je těžké (a to v některých případech i v dnešní době, i když v postkomunistických Čechách a Slovensku to tak citelné není - stín věci můžeme vidět ale třeba v mnohých filmech nebo seriálech jako My Fair Lady nebo třeba i Gilmore girls) - to je ale téma na vlastní článek.