Neškodilo by nastudovat, jak podzemní ekologii řeší uznávané autority v oblasti. Autoři Faerúnu to řeší podzemní energií faezress, která (alespoň dle mého pochopení) slouží nejen jako výživa „rostlin“ (spíš hub, měkkýšů (slimáků atd.), hlenek (různých hlenů, pudinků a slizů)) ale i členovců, červů a vůbec nižších (hodně nižších) bezobratlých a snad i nějakých těch obratlovců (to není blábol, na absorbovanou sluneční energii jedou minimálně někteří varani a další ještěři, a mám nějaké podezření i ohledně dalších „kostiček“). V DragonLance (ADnD verzi – měli to volně ke stažení na svých stránkách Šarlatáni) funguje u pólu několik společenství na houbách a funny hlodavcích jménem funno. O podzemí Eberronu se snad ještě nemluvilo, k obecným informacím o RPG podzemí jsem se nedostal (Pathfindera jsem si ještě nekoupil, Kalamar modul o podzemí nemá, Asterion také ještě ne a kdo jiný by dělal teoretické věci a ne jen seznamy nestvůr?). Warhammeroví trpaslíci jednak kolonizují okolní hory (kniha Zabíječ draků) a jednak loví slepé podzemní ryby a asi chovají šváby (kniha Zabíječ démonů); k tomu nejspíš i nějaké ty houby nebo cožeto vlastně švábi u nich žerou. O nikom dalším nevím.
Trpaslíci sice mohou mít a nejspíš i mají nějak upravený metabolismus, ale ten za jejich přežitím v podzemí v tomhle směru nestojí. Základem ekosystému bude nepochybně chemosyntéza (sirné bakterie) a houby. Ale protože jsme ve světech, kde je zcela přirozená magie, může fungovat i ona. Nikoli jako potrava pro rostliny, ale společně s radioaktivitou a dalšími fyzikálně-chemickými činiteli jako zdroj mutací. Kromě toho horniny mohou nějaké formy energie buď samy emitovat, nebo propouštět odjinud (ať ze zemského jádra, z vesmíru nebo jiných sfér existence – a ani to nemusí mít nějaký jiný viditelný dopad než to, že v podzemí vyrobené materiály na povrchu nezvykle rychle chátrají a některé typy magie prostě nefungují). Tedy klidně může fungovat nějaká ta obdoba fotosyntézy. Ony bakterie jsou neskutečné kujvy a i mezi houbami se vyskytují perverznosti, kterým by nejeden odborník nejraději zakázal existovat (příkladem budiž hlenky). Navíc za mimořádných podmínek podzemí (může se uplatňovat skoro cokoli, třeba toky přírodních energií, se kterými pracují východoasijské praktiky jako feng-šuej nebo třeba evropští proutkaři (geopatogenní zóny), nebo magie geometrie (na Zemi působení pyramid)) může pokročit evoluce i jinak nepřijatelných věcí. Zcela jistě se bude uplatňovat rozsáhlá symbióza a la „lišejník“ nebo buňka (má ochočené původně bakteriální mitochondrie), a to i v šílených kombinacích (i když kombinace velmi nižšího bezobratlého se skoro čímkoli je poměrně uvěřitelná). Pod pojmem „houba“ je nutno proto vidět něco jiného než „hříbek“, „řasa“ není „to zelené, co sviní sklo akvárka“ a „červ“ nebude „žížalou“, ale spíš čímkoli, co jako červ vypadá (třeba ploštěnkou nebo tak něčím). Houby tak budou poměrně výživné (alespoň částečně) a bude se na nich živit celý rozsáhlý ekosystém nějakými těmi snad živočišnými fujtajbly počínaje a hlubinnými rotaji a nejrůznějšími dravými monstry konče. Navíc mohou připravovat podmínky růstu některých na fotosyntézu nepříliš odkázaných rostlin (lišejníky skutečně tvoří slabou vrstvičku humusu, která je základem všeho dalšího rostlinného života).
Mimochodem, takové veselé vegetování klidně může mít dost destruktivní vliv na některé druhy hornin, takže pajzlům, drowům a dalším silně ulehčí kopání tunelů.